Víte, jak jsem včera psal, že v Thessalonikách to musí být krásné za světla? No tak s rozhozeným spánkem a časovým posunem jsem vstal zase nějak příliš Brzy a tu rozhlehlou pláž jsem viděl i v ranní tmě.
Bohužel jsme před sebou měli ještě pořádnou porci kilometrů a tak jsme nečekali na východ slunce a dali se na cestu.

Spánek mě dohnal na druhé straně toho Thessalonického zálivu a tak jsme si s Baru zase zdřímnuli před den na luxusní čerpačce pod střechou ze solárních panelů.

Další úsek cesty vedl do Larissy. Tam se jede okolo pohoří Olymp, což byl impozantní pohled a na vrcholcích svítil sníh. To mi udělalo radost, vzhledem k tomu, že jsem na cestě za teplem.
V Larisse už jsem jednu kavárnu měl osrdíčkovanou. Tam ale bylo moře lidí a nám se tam nechtělo. Tak jsme se stavili v jiné, Ron.Coffee, kde jsme potkali dva pejsky. Jacka jménem Ares a křížence labradora s pitbullem jménem Odin <3
Barča si s nimi hrála, zatímco já si dal celkem průměrný blend tří káv napříč afrikou a jižní amerikou a skvělý čokoládový zákusek.

Protože jsme měli auta už poměrně plné zuby, prošli jsme se městem. V Larisse se zajímavě kloubí historická místa s obytnými jednotkami a komercí. Přejdte ulici a tam plot a za plotem kostra nějakého amfiteátru, nebo jiné budovy.
Jednou bych se sem chtěl jet podívat ne jen jako do průjezdnéno bodu.

Když jsme v Larisse znovu sedli do auta, rychle mi došlo, že už vlastně nestíhám slíbený příjezd ve 16 hodin. Nahlásil jsem příjezd na 17 hodin a vydal se na poslední, zhruba pětihodinový úsek cesty.
Teď mě tak napadá - víte, jak se říká, že většina nehod se stává do 30 km od domova? Cestou mě to napadlo a přemýšlel jsem, zda se to počítá i na můj cíl, anebo jsem jednoduše nesmrtelný :)
No, abych to neměl tak jednoduché, tak zrovna v tento datum se řečtí zemědělci rozhodli stávkovat a obsadili hlavní tahy. Viděl jsem je až od hranic, ale příliš se mě to nedotklo. Až na Athény, tam se mě to dotklo jednak zdržením a druhak tou objížďkou přes pole, louky, lány a stádo ovcí.

Přes pole jsem nabral dalších cca 20 min. zdržení, ale potom už jsem dorazil do města Loutraki, nového domova pro mě a Barču a za týden a kousek i pro Léňu.
Je to tady malé a hodně skromné, ale to asi 30 metrů od pláže <3
Když jsme společnými silami vybalili všechno podstatné a nachystali deku v pelíšku :) přišla na řadu zasloužená sprcha.
Než jsem se nadál, byl večer, nicméně po třech dnech nachystaných sendvičů a Corny tyčinek jsem si chtěl dát teplé jídlo do bříška, ale hlavně! Tešil a dočkal jsem se Souvlaků. Konečně <3