Toto je první skutečný den dovolené. První den, kdy nemusím nic a můžu všechno.
Takže na ranní venčení jsme šli sbalení a potom rovnou do auta.
Dnešním cílem cesty je město Nafplion a to z toho prostého důvodu, že je tam výběrovková kavárna.
Kavárna se jmenuje Baristro a je to moc dobrá, poctivá kavárna. Mají na výběr ze dvou mlýnků a kávu mají moc dobrou. Neměli tam žádné pečivo až na nějaké prefabrikované drobnosti.
Barča uchvátila sousedy od vedlejšího stolu a paní baristku také, takže jsem si v klidu sosal svou kávu, zatímco s mi celá kavárna plazila u kolen...jak jinak.

Odtud jsme se vydali k pevnosti Palamidi. Je to obrovská pevnost na obrovském kopci. Nejde to minout.
A tak jsme šli. Chvíli do kopce, chvíli po rovně a potom z kopce...tady už mi ta cesta byla trochu divná.
To, že jdeme špatně přestalo být podstatné, když jsme potkali nějakou německou turistku s pejskem v Barčině velikosti a ony si spolu dobrou půlhodinu hrály. Zrovna jsme se potkali u studánky, takže hru prokládali vodičkou a bylo to nejdelší hraní, co jsem kdy Baru viděl <3

Když obě odpadly a chvíli si odpočinuli, vydali jsme se dál špatným směrem. Došli jsme až na pláž Neraki Beach. Tuhle pláž doporučuji všema deseti. Je to dál od města, takže tam bude méně lidí a jsou tam sice kameny, ale když dojdete do vody po kolena, tam už je jemňoučký písek.
Zatímco jsme čmuchali na pláži, přišla si tam zaplavat řekyně žijící v německu - Alexandra. Ta si poňufňala Barču - jak jinak a pak mě začala hecovat, ať jdu plavat. Kdo mě znáte, víte že do moře lezu v neoprenu i v létě, když už vůbec lezu...
Nakonec jsem se nechal nalomit. A to proto, že jsem si řekl, že do moře v Prosinci lezou jen Ti největší frajeři a to já jsem!

S Alexandrou jsme se dali do řeči o kávě, já jí řekl o tom Baristru a ona, že to tam má ráda a jestli tam ještě půjdu - jistě, že půjdu, měli tam dva mlýnky a já tam byl jen jednou. Tak jsme se vydali na kafe a ona, protože je místní, mi cestou pověděla spoustu zajímavých reálií o řecku a o Nafplionu. Potom mi ještě vysvětlila, že na tu Pevnost Palamidi se nejde po pláži, ale po schodech rovnou nahoru. A tak jsme šli ještě tam. Všichni tři jsme cestou nahoru málem umřeli a když jsem viděl Barbůrku, jak se plahočí, dolů už jsem ji nesl.

Cesta z Nafplionu domů vedla krásně přes Corinth.
Pamatujete "Rich Corinthian leather" z Deadpoola? Nebo snad od Chrysleru z roku 1974? No, tak to s tímhle Corinthem nemá vůbec nic společného :-D Snad jen to, že kvůli tomu jsem se tady chtěl zastavit.
Je to hodně živé přístavní město. Zaparkovat tady bylo jako nacpat jehlu do kupky jehel...roztavených do neproniknutelné bulky.
Nicméně je tu co vidět. My přijeli za tmy, takže jsme si dali pouze sochu Pegasa a sochu Poseidona.

No a cesta domů vedla přes mého úhlavního nepřítele. Doposud i nadále. A tím je Corinthský kanál. To je ten průplav vysekaný do skály, kterým se dá projet to hrdlo Pelopoléského poloostrova.
No a dá se tam dojet autem, což se nám hodí. Až na to, že tam, kam jsme přijeli byla jednak tma a druhak to byl jen nějaký pohyblivý most. Snad by mohlo být zajímavé vidět za dne, jak se ten most zvedá, ale něco mi říká že na tenhle průplav bude dávat daleko větší smysl se jít podívat na nějakém jiném místě...tak třeba...jindy...držte mi palce.

Když jsme dojeli domů, oba hladoví jak psi, byl čas na pořádnou odměnu. Hmm, na co bych tak měl chuť? No jasně Souvlaki! Ale tentokrát jsem si je dělal sám, takže byly docela hnusné. Ale hnusné Souvlaky lepší než žádné Souvlaky?