Dnešní den byl vcelku skromný co do pokryté vzdálenosti, ale celkem bezpečně byl velmi fyzicky náročný.

Startovali jsme velmi pomalu. Nechtělo se nám po všech těch schodech včera moc vstávat a tak i ranní prochajda byla pozdě.

První polovinu dne jsem strávil prací tady na tomhle blogu. Ne na obsahu, ale na té aplikaci. Vytvořil jsem ho jak nejlépe jsem dovedl, ale teď z jeho používání vyplynuly nějaké neduhy, které jsem chtěl opravit.
Přidal jsem favicon, což je ta ikonka, kterou máte vlevo u každého tabu v browseru. Zprovoznil jsem si nahrávání více obrázků naráz. Přidal jsem si mechaniku na přidávání funkčních odkazů, takže už nebudu mít u fotek ta debilní prázdná místa. A největší pecka - každý nahraný obrázek se mi zkonvertuje do několika prefabrikovaných velikostí, takže když pak ty obrázky zobrazuji tady v textu a vy je stahujete, tak stahujete třeba 105% dat, co potřebujete zobrazit...namísto 1000%.

Do toho bytu kde sedím svítí sluníčko až odpoledne a teď v prosinci teplota rychle vystřelí nahoru a potom pozvolna klesá, takže tou dobou, kdybych k práci za počítačem dostal sluníčko, už by stejně byla zima. A to jsem nechtěl riskovat. Jsem na dovolené a plán musím splnit na 105%!
A tak jsme se sbalili a šli na prochajdu. Tentokrát jsem si odpustil řízení a šli jsme na jeden z blízkých kopců. Po cestě byly dva potenciální cíle. A sledujte ty odkazy teďka :-D První po cestě je "Klášter svatého Eliáše (asi). To bylo kousek od cesty a je to moc pěkný barák. A je v nějakých 250m.n.m. Ale vzhledem k tomu, že když je tady něco pěkné, je to buď zavřené, nebo se tam platí vstupné, nebo oboje, tak jsem tam ani nešel. Ale byl na to potom pěkný pohled z vrchu.

Druhé místo, kam jsme napůl došli a napůl nedošli je Klášter Patapia (asi). U toho se podívejte na fotky, ty budou asi daleko lépe vypovídat o tom, jak to tam vypadá. Já stál před a nic z toho co je na fotkách z Google map jsem tam neviděl. To co jsem viděl vypadalo jako komuna nějakých peďáků, co pěstují kachny a nemají kam házet jejich bobky. Byla tam spousta nápisů řecky a jediný, co byl anglicky byl, že mám být slušně oblečený. Což nejsem i když si vezmu své divadelní tepláky s pukama. A Barča...ta má kšíry, které by svatým lidem, co tam žijí mohly připomínat postroj na BDSM. Tak jsme se před vchodem raději otočili a šli zase dolů. Ale udělal jsem tam tuhle fotku, která jasně ukazuje, že Barbůrka je sice malá tělem, ale velká duchem.

Zní to jako pěkná prochajda, co? Tam, onam a zase zpátky. Jenže tenhle druhý kopec je už cca v 550m.n.m. Tam jsme šli nějakou zkratkou. To se Barče líbilo tak moc, že jsem ji občas raději nesl. A zpátky jsme to šli po silnici. Což bylo daleko příjemnější, ale také to bylo pekelně dlouhé. Nahoru to mohly být tak 4 km a dolů 6 km. Na to, že jsme v podstatě nikde nebyli to byla docela hokna.

A protože jsem se zpotil, rovnou jsem využil místní pračky abych vypral boty od potu a nějaké majdy pro Barču. Teď to suším na balkóně. Venku. V Prosinci. Jestli v nich zítra budu moct jít, budu se smát tak moc, že se počůrám a budu je prát znovu.